24 hodin, které by zážitky vydaly na měsíc!
S Arvikou dva neuvěřitelně skvělé běhy MA3 na Pohodových dvojzkouškách v Buštěhradu, oba čistě a na bednu, Arvika naladěná tak, že stačilo prostě jen běžet a na pořadí překážek myslet! I přes zimu takovou, že jsem odcházela s omrzlinami a přes celou republiku se prodírala vánicí a sněhovými jazyky nás provázelo na cestách neskutečné štěstí. Uvítání v jednu ráno večeří a sklenkou byl dobrý start sobotního dne. Odvoz na brněnské výstaviště, setkání s těmi, s kterými je mi dobře a mé holky strakaté. Jsem ráda, že jsem si dopolední část výstavy odchodila ještě s mírnou hladinkou :)) Výstavy nejsou tak úplně můj šálek ani kafe, ani čaje.
Ovšem Blú krásným plavým klusem a vytrvalým postojem s oddaným výrazem získala svůj první pohár ever, ten je jí samosebou úplně ukradený. Odnesla si titul CAJC, BOJ, V1. Největší vítězství bylo, že ustála setkání s mraky psů a prodíraní davy návštěvníků národní Hanácké výstavy, hudbu i moderování v závěrečném rozlehlém kruhu i dlouhé přesuny mezi halami. Kdo jí zná, asi se teď musí smát, Blú, která okouše kohokoliv na potkání. A teď jako vzorňák! Prý jí odteď říkáme Blúnius…
Arvika otevřela druhou výstavní sezonu posledním CACem, stala se Českým šampionem a tak ukončila výstavní kariéru. I jí to je úplně ukradené. Prý se těší na další parkury agility a ještě tak možná něco odtančit.
Velké díky Patrikovi, ať už za noční čekání, střechu nad hlavou, pomoc při přesunu věcí, full servis, když trpělivě z jednoho psa na druhého přendaval postroje a výstavní vodítka takovým tempem a s takovou trpělivostí, že já už jen popadla připraveného psa a mohla vyrazit do kruhu, za kafe, které donesl přesně v okamžiku, kdy bylo potřeba… A tak bych mohla pokračovat dál…
Díky za setkání s Eliškou, mou spolužačkou z veteriny!
Velké díky Patrikovi, ať už za noční čekání, střechu nad hlavou, pomoc při přesunu věcí, full servis, když trpělivě z jednoho psa na druhého přendaval postroje a výstavní vodítka takovým tempem a s takovou trpělivostí, že já už jen popadla připraveného psa a mohla vyrazit do kruhu, za kafe, které donesl přesně v okamžiku, kdy bylo potřeba… A tak bych mohla pokračovat dál…
Díky za setkání s Eliškou, mou spolužačkou z veteriny!
A protože mám velkou a netajenou afinitu k dobrému jídlu, ještě stojí za zmínku Faircafé u Brněnského výstaviště, kde jsme měli tak skvělý oběd, nejen opticky, ale i chuťově, že na něj budu ještě dlouho vzpomínat.
Leave a Comment