Od štěňátka trénujeme s Arvikou u stále stejné trenérky, Pavly Duškové. Ta nás naučila učit se, být, přemýšlet, důvěřovat si a běhat parkury tak, abychom si to užily… to duševní se nedá vyjádřit, ale ten výkon nám vynesl tahle lapátka prachu.

Ve středu v poledne jsem s Arvikou vyběhla štafetový běh Run Across Europe 2019. Pořádal ho opět náš turistický oddíl Roháči Kladno. Když to shrnu, ve středu jsme vyběhli z náměstí v Mikulově, ve čtvrtek odpoledne jsme se koulovali v Rakousku, v pátek jsem přebíhala Slovinské hory s bouřkou za zády a v sobotu ráno, po 70-ti hodinách, plavala v moři v Chorvatské Rijece s Arvikou po boku.

Dekorum na chvíli odložíme a napíšeme si to dneska pěkně od plic: Takže dneska taková agónie, že přísahám, že s tím běháním končim! Minimálně do pondělí! Pyšelský kopeček [krpál, krpál a zase krpál] se postaral o to, že zítra umřu a doufám, že to stihnu ještě před svojí ranní směnou, umřít až po práci jednoho naštve!

Tentokrát jsme bednu přenechaly jiným. Ještě v sobotu večer jsem superhrdinsky zachránila fenku s poporodní eklampsií na pokraji smrti,