Naše kamarádka pořádala druhý ročník canicrossových závodů a díky Arvice jsme doběhly jako první na trati, která měla 10 km, zabralo nám to přesně hodinku. Bohužel jedna ze závodnic upravila svoji startovací kartu a při vyhlášení byla neprávem vyhlášena jako první, ale protože se jednalo o závody víceméně mezi kamarády, přenesly jsme se s Arvikou nad to a přijaly omluvu od pořadatelky (a odnesly si spoustu cen za druhé místo) 🙂

S Matějem si Arvika dala ještě trať 5 km – chůze, skončili předposlední, ale šťastní.

Všichni jsme si odnesli plnou náruč cen, skvěle si pochutali na jídle i pití a strávili příjemné odpoledne s přáteli. Domů nám přibyl pohár a medaile, medaile už visí s ostatními nad stolem a pohár putoval domů k Matějovi – poměrem k jeho výkonu si ho zasloužil víc než já.

Sdílet: