Jak jsme s Arvikou doběhly k moři

Ve středu v poledne jsem s Arvikou vyběhla štafetový běh Run Across Europe 2019. Pořádal ho opět náš turistický oddíl Roháči Kladno. Když to shrnu, ve středu jsme vyběhli z náměstí v Mikulově, ve čtvrtek odpoledne jsme se koulovali v Rakousku, v pátek jsem přebíhala Slovinské hory s bouřkou za zády a v sobotu ráno, po 70-ti hodinách, plavala v moři v Chorvatské Rijece s Arvikou po boku.

Celkem jsem se postavila na start svých 14-ti etap, které jsme zdolávali ve trojici já, Tomáš a Patrik a k tomu si přidali pár dalších etap na „rozehřátí“ či „na výklus“. Na trati jsem strávila celkem 8,5 hodin a udolala 90 km. V místech, kde bylo méně asfaltu a bylo to bezpečné, nás doprovázela Arvika. Někdy na volno – například po Rakouských stezkách mezi vinicemi nebo cyklostezkami podél řek, jindy zapřažena v postroji. Část Slovinska a Chorvatsko samotné z důvodu její bezpečnosti (trasy po silnicích v plném provozu) už jen sledovala z doprovodného autobusu, tvářila se, že ji to vůbec nevadí a dokončila jen závěrečnou cestu k moři. Tam s nadšením svlažila kožich a my dali také pár temp s tím, že na Čechy už je teplota vody výborná.

Celou cestu jsem trpěla hlady, smradem svým i svých spolubojovníků, bolavými svaly, kdy na každou dalších etapu jsem se rozbíhala jak na běh Terryho Foxe a hlášky typu „Dneska se to jídlo kuchařce povedlo, ani jsem se nepoblil“ vystihují asi celkovou atmosféru pohodového odpočinkového podniku, kvůli kterému stojí za to vzít si dovolenou a prošoupat dvoje běžecké boty. Není nad to být mezi svými.

Ani jsem nečekala, že letošní rok bude až tak moc běžecký a to ještě nejsme ani v polovině roku!

Motto uplynulých hodin: „Vstávej, běžíš!“