Když se člověk přihlásí na DogEpic Race, dá se očekávat, že to bude epické minimálně už podle názvu, ale to, co jsme si odběhali minulý týden, překonalo všechna očekávání.

V pátek jsme na Bramberku vyzvedli startovní číslo, čipy časomíry a večer v sedm vyrazili na intervalový start vstříc 4,4 km, půl z kopce, půl do kopce. Arvika byla blahem bez sebe, valila krásnými pískovými cestami, táhla, že stačilo zvedat nohy a já se mohla kochat krásnou přírodou Jizerských hor… …Než jsem hodila šipku do mokřadu.

Ve středu v poledne jsem s Arvikou vyběhla štafetový běh Run Across Europe 2019. Pořádal ho opět náš turistický oddíl Roháči Kladno. Když to shrnu, ve středu jsme vyběhli z náměstí v Mikulově, ve čtvrtek odpoledne jsme se koulovali v Rakousku, v pátek jsem přebíhala Slovinské hory s bouřkou za zády a v sobotu ráno, po 70-ti hodinách, plavala v moři v Chorvatské Rijece s Arvikou po boku.

Dekorum na chvíli odložíme a napíšeme si to dneska pěkně od plic:

Takže dneska taková agónie, že přísahám, že s tím běháním končim! Minimálně do pondělí!
Pyšelský kopeček [krpál, krpál a zase krpál] se postaral o to, že zítra umřu a doufám, že to stihnu ještě před svojí ranní směnou, umřít až po práci jednoho naštve!

Tentokrát jsme bednu přenechaly jiným. Ještě v sobotu večer jsem superhrdinsky zachránila fenku s poporodní eklampsií na pokraji smrti,