Už ani nepočítám, kolikrát jsem řekla, že to už je fakt naposled!

A nakonec jsem opět s Arvikou vyrazila na výstavu. Tentokrát mezinárodní, v Praze. A opět jsem si řekla, že panebožeježišmarjáproboha tohle je fakt jiný svět a my do něj nepatříme. Ale slíbila jsem Zuzce, naší chovatelce z CHS Nella Belavia, že dotáhneme český šampionát, tak bojujeme.

Úplně poprvé ever jsme opravdu vyhrály finálový běh Jahodové bowle! A o co vlastně jde? Agility! Tentokrát dvoudenní závody s mezinárodní účastí. Psi se v rychlostech kolem 5 metrů za sekundu řídí přes překážky, probíhají tunely a běhají po úzkých prknech kladiny či houpačky a za nimi zoufale o dost pomalejším tempem vlají jejich psovodové a snaží se psu ukázat správné pořadí a směr překonání překážek.

Arvika má novou misku na jídlo

Před rokem a půl jsme s Arvikou získaly tiutul Master of Dogdancing. Krátce na to nám přestalo být do tance a tak jsme o oficiální titul s trofejovou formou nežádaly – zůstalo jen u třípísmenné zkratky ve výkonnostním průkazu.

Dnes jí je pět let.
Ušla se mnou tisíce kilometrů (obrazně i reálně), získala (bez)významné tituly, pomohla mi na vysoké škole, byla tu v dobrém i v totální krizi. Osudová. Jedinečná. Arvika.
O to šťastnější přátelství, že mi ji vybral někdo jiný. Mám to na mysli často.

Velké díky Patrikovi, zakpatrik.cz za fotodokumentaci našich společných let!